Recenze: Kingdom Come: Deliverance6 min čtení

Na tuto hru jsem se upřímně těšil. Autoři z Warhorse Studios ji připravovali několik let a průběžně navnazovali hráče trailery, které slibovaly velkolepý počin. Hra vyšla v únoru tohoto roku, následovalo ji několik patchů. Za půl roku jsem měl možnost užít si hraní a vyzkoušet její možnosti. Jaké jsou mé dojmy? Stojí tato hra za to?

Upozorňuji, že některé části textu obsahují spoilery.

Příběh o pomstě jako z románu

Hlavní linka příběhu začíná skutečnou událostí z roku 1403. Králův bratr Zikmund vtrhne do českých zemí a za pomoci velké armády Kumánů vyplení Stříbrnou Skalici. Ta shoří do základů. Skalický pán Racek Kobyla se ukryje na hradě a za bouřlivé noci se mu podaří utéct do Ratají nad Sázavou s hrstkou svých poddaných.

Vy hrajete za postavu syna skalického kováře, jiná na výběr není. Prostředí hry je v počátku omezeno pouze na Skalici, ve které máte možnost se seznámit se základními prvky hry – ovládání, kodex, rozhovory, základní boj pěstmi i zbraní, případně i s páčením zámků. Zároveň je nastíněno i to, že vše jde řešit různými cestami. Můžete testovat možnosti, vypilovat něco málo na dovednostech a hlavně se zorientovat v ovládání. V této části hry ještě o nic nejde.

Po splnění několika úkolů přichází čas na první cutscény. Na Skalici se vrhne obrovské vojsko, rodiče hlavního hrdiny umírají a vy se musíte dostat na blízký Talmberk a varovat jeho posádku. Čeká vás tedy i jízda na koni s nepřáteli v zádech (poprvé či na hardcore to nemusí být úplně snadné).

Z Talmberku se brzy za deště vracíte skrze zmasakrovanou Rovnou zpět do Skalice. To za mě patří k nejpůsobivějším částem celé hry. Následuje přesun do Ratají nad Sázavou. Povinná část, kterou všichni hráči musí projít až na drobnosti stejně, končí a vás žene dál žízeň po pomstě.

Hlavní linka je pro mnohé hráče předvídatelná a já se řadím mezi ně. Nicméně i tak k ní patří velmi zajímavé questy, které nenudí. Zajímavou a zábavnou dělají tuto hru ale zejména questy vedlejší a také možnosti, které vám nabízí. Jak se totiž od první chvíle v Ratajích rozhodnete hrát, co budete posilovat a co naopak vůbec, které úkoly přijmete a jak je splníte, to už záleží na vás. Možností je mnoho.

Zlodějíček, urozený měšťan nebo ňouma pro všechno?

KCD je založeno na volném pohybu a přemýšlení hráče. Tedy do jisté míry, samozřejmě. Hra úplně nevodí hráče za ručičku, nedává mu pouze jeden jediný způsob, jak hrát a řešit úkoly. Řešení je vždy několik a při každém z nich se může zvrtnout něco jiného. Od každého řešení se odvíjí několik dalších věcí a ne všechny se projeví hned.

Ostatní lidé ve hře také reagují na to, jak vypadáte, jakou máte reputaci, jak se chováte. Můžete se dát na dráhu násilníka a všechno řešit hrubou silou, nebo můžete naopak skillovat výřečnost a ze všeho se zkusíte vykecat. Můžete si hrát na urozeného, dobře oblékaného měšťana, stejně tak na opilce a/nebo zlodějíčka, který si vydělává vykrádáním truhel.

Nic z toho si však nevolíte dopředu, všechny tyto role můžete kombinovat podle potřeby nebo je střídat podle chuti a herní svět na to bude reagovat. Můžete pilovat jen něco, ale také všechno najednou. Času máte dost, hra vás nikam (až na drobné úkony) netlačí.


Pokračujte prosím na další stránku…

Buďte první kdo napíše komentář

Přidej komentář.

Vaš e-mail nebude zveřejněn.


*


Privacy Policy Settings