Recenze: Kingdom Come: Deliverance6 min čtení

Na tuto hru jsem se upřímně těšil. Autoři z Warhorse Studios ji připravovali několik let a průběžně navnazovali hráče trailery, které slibovaly velkolepý počin. Hra vyšla v únoru tohoto roku, následovalo ji několik patchů. Za půl roku jsem měl možnost užít si hraní a vyzkoušet její možnosti. Jaké jsou mé dojmy? Stojí tato hra za to?

Upozorňuji, že některé části textu obsahují spoilery.

Příběh o pomstě jako z románu

Hlavní linka příběhu začíná skutečnou událostí z roku 1403. Králův bratr Zikmund vtrhne do českých zemí a za pomoci velké armády Kumánů vyplení Stříbrnou Skalici. Ta shoří do základů. Skalický pán Racek Kobyla se ukryje na hradě a za bouřlivé noci se mu podaří utéct do Ratají nad Sázavou s hrstkou svých poddaných.

Vy hrajete za postavu syna skalického kováře, jiná na výběr není. Prostředí hry je v počátku omezeno pouze na Skalici, ve které máte možnost se seznámit se základními prvky hry – ovládání, kodex, rozhovory, základní boj pěstmi i zbraní, případně i s páčením zámků. Zároveň je nastíněno i to, že vše jde řešit různými cestami. Můžete testovat možnosti, vypilovat něco málo na dovednostech a hlavně se zorientovat v ovládání. V této části hry ještě o nic nejde.

Po splnění několika úkolů přichází čas na první cutscény. Na Skalici se vrhne obrovské vojsko, rodiče hlavního hrdiny umírají a vy se musíte dostat na blízký Talmberk a varovat jeho posádku. Čeká vás tedy i jízda na koni s nepřáteli v zádech (poprvé či na hardcore to nemusí být úplně snadné).

Z Talmberku se brzy za deště vracíte skrze zmasakrovanou Rovnou zpět do Skalice. To za mě patří k nejpůsobivějším částem celé hry. Následuje přesun do Ratají nad Sázavou. Povinná část, kterou všichni hráči musí projít až na drobnosti stejně, končí a vás žene dál žízeň po pomstě.

Hlavní linka je pro mnohé hráče předvídatelná a já se řadím mezi ně. Nicméně i tak k ní patří velmi zajímavé questy, které nenudí. Zajímavou a zábavnou dělají tuto hru ale zejména questy vedlejší a také možnosti, které vám nabízí. Jak se totiž od první chvíle v Ratajích rozhodnete hrát, co budete posilovat a co naopak vůbec, které úkoly přijmete a jak je splníte, to už záleží na vás. Možností je mnoho.

Zlodějíček, urozený měšťan nebo ňouma pro všechno?

KCD je založeno na volném pohybu a přemýšlení hráče. Tedy do jisté míry, samozřejmě. Hra úplně nevodí hráče za ručičku, nedává mu pouze jeden jediný způsob, jak hrát a řešit úkoly. Řešení je vždy několik a při každém z nich se může zvrtnout něco jiného. Od každého řešení se odvíjí několik dalších věcí a ne všechny se projeví hned.

Ostatní lidé ve hře také reagují na to, jak vypadáte, jakou máte reputaci, jak se chováte. Můžete se dát na dráhu násilníka a všechno řešit hrubou silou, nebo můžete naopak skillovat výřečnost a ze všeho se zkusíte vykecat. Můžete si hrát na urozeného, dobře oblékaného měšťana, stejně tak na opilce a/nebo zlodějíčka, který si vydělává vykrádáním truhel.

Nic z toho si však nevolíte dopředu, všechny tyto role můžete kombinovat podle potřeby nebo je střídat podle chuti a herní svět na to bude reagovat. Můžete pilovat jen něco, ale také všechno najednou. Času máte dost, hra vás nikam (až na drobné úkony) netlačí.

---

Pokračujte prosím na další stránku…