#1 Přechod na Macbook očima Windowsáka s 12 jádry a 32 GB RAM11 min čtení

Kde je ta obří výhoda? Programování a vlastní HW.

Abych vysvětlil, v čem je Apple tak nadčasový koukneme se na android systém. Je potřeba pochopit, že pokud si vše dělám sám, jsem schopen to vše udělat dokonale. Ovšem pokud bude každou věc dělat jiný člověk, který se ani nezná s ostatními, pak je výsledek velká zpackanina.

Skládání vývoje telefonu:

1. Google napíše základní Android systém
2. Mnoho výrobců čipů vyrobí své vlastní čipy s vlastními příkazy na jejich ovládaní.
3. Výrobce telefonů si přečte návody, jak se ovládá Android a také jak se ovládá procesor a jeden tým vytvoří HW telefonu v kombinaci s tím, aby s tímto HW komunikoval Android systém.
4. Samozřejmě takový tým čerpá z návodů a doporučení. Nezná dokonale Android ani procesory. Takže už zde vzniká mnoho chyb a nepochopení procesů.
5. Xiaomi například ještě aby toho nebylo málo, upraví a dopíše si k Androidu nástavbu MiUI, která jak uživatelé ví, má hromadu chyb.
6. Takže máme na trhu hromadu telefonů, každý ma trochu jiný systém, a hlavně jiný procesor a HW obecně.
7. Přichází na řadu programátor aplikací. Zná základní android, snaží se doučit i speciality vlastních úprav všech výrobců a také pochopit, jak fungují procesory. Protože toto vše obsáhnout prostě nejde, pracuje se základními procesy. Mnoho aplikací tak není podporovaných na všech telefonech, protože občas některé procesy nepodporují HW nebo upravený SW výrobcem telefonu.

Tento sendvič desítek týmů, kteří nezávisle na sobě tvoří něco, co má fungovat je největší omyl doby. Jednoduše nejde napsat optimalizovaná aplikace, protože už není dokonalá podpora a optimalizace na straně výrobce telefonu, úprav androidu nebo i výrobce HW. Není možné udělat tento sendvič bez chyb. A pak nedej bože Google vydá aktualizaci Android sytému, ve které nějaký příkaz či proces trochu upraví a na telefonech přestane něco fungovat. Otevírá se hledání, na jakých procesorech, modelech telefonů nebo kombinací HW a SW něco přestalo fungovat. Samozřejmě navazují na to programátoři aplikací, kteří musí vše upravit, aby se změněná funkce využívala správně a vše opět fungovalo.

Není divu, že je potřeba jak na počítači, tak telefonu obří RAM paměť a silný výkonný a hořící procesor, aby se přebily všechny chybné optimalizace a vše to fungovalo plynule.

A pak tu máme Apple. Ten šel úplně opačnou cestou v posledních pár letech. Doslova udělal revoluci, když vydal čipy M1. Sendvič z dílen Apple vypadá asi takto:

1. Apple si vytvoří na míru dokonalý výkonný, ale extrémně úsporný čip M1.
2. Tým, který tvoří SW blízko komunikuje s týmem přes HW a tvoří dokonalou symbiózu HW a SW, protože dokonale znají všechny příkazy a funkce. Přesně vědí, jak ovládat jejich vlastní čip a jak z něj dostat maximum.
3. Pak je tu samozřejmě vrstva tvůrců aplikací. Zde bude vždy kulhat optimalizace, protože takový programátor nebude přesně chápat, jak vše funguje. Ovšem už staví na dokonale optimalizovaném SW i HW, takže i přes chyby bude vše fungovat velmi rychle a úsporně.

Víc nic. Sendvič je kompletní. Asi bych tu myšlenku zvládl shrnout velmi jednoduše:

• Windows a android jde směrem velký výkon, aby vyvážil nedokonalosti a optimalizace
• Apple jde směrem dokonalého HW a SW s perfektní optimalizací.

MacBook air s procesory Intel 10 jader, vydržel na baterii kolem 5 hodin a hřál jako topení v zimě. Dokázal rozjet nějaké hry, ale velmi špatně jen s málo FPS případně vůbec. MacBook air s M1 čipem zvládá s větším výkonem výdrž až 18 hodin. Celou dobu je ledový a při střihu 4K videa je vlažný. Hry zvládá na stovky FPS a nemá s nimi žádné potíže. A to je prosím pasivně chlazený bez jakéhokoliv ventilátoru.

Přechod na vlastní procesor dal Applu obří náskok proti konkurenci. Dokázal vytvořit extrémní výkon, ale ovládnout jej do nejmenších detailů.

V dalším článku se zaměřím na reálný přechod na MacBook air a problémy, které jsem opravdu nečekal. Rozdíly mezi Windows a MacOS jsou větší, než jsem původně čekal.